Zbojnik sex

Veit, 1974 Jaképak chceme pěstovat ovoce Když život roubujem na představy A vláhu čerpáme ve slovním potoce Hnojíme obuškem uznání do hlavy Jakou chcem lásku studánku přeskočit Když přes ni hážem žabičky lží Rozseknout hladinu a o břeh zastavit Na studni stejně jako na louži Jaké chcem utržit šlehnutí slova Když stránkou mlátíme otep slámy Máme strach rozhodit obilí ticha Aby neprorostlo podrážkami Koho chcem získat na svou stranu dnes Vždyť přece v programu psáno je brát V zlodějském spolku prázdných kapes Pro pochod příkopem všechen lid zvát A co to ženem za hladové stádoŽe jsme jím propásli už tolik let Ovečku ztracenou nechali upláchnout Na zvonku s tepaným nápisem SVĚT Statečně vypřáhli postroje očíA sedlo hodili na hřebce slepotu Už sýkorky světla na římse netančíNa duši navlékly bezešvou temnotu Postel je domácky ustlaná do bezcíle Nebesa napnutá ze slovních obratů Čepicí zahnány bzučící chvíle Zrušili jsme podstatné jméno SVOBODU Strčili ruku pod sukni náhody Zmizeli uvnitř jak stéblo v povodni Snášíme s úlevou opačné porody Zoufale hledáme cestu ke dni HLINĚNÝ HRNEKhudba Vl.Veit, 1967 V tichu slyším, že hrnek nemlčí, zpívá že líbá Z hlíny tělo, z hlíny ústa, duši člověk do něj nalejvá A jeho duše nám zrcadlem býváLidská přání, vraždu nebo lásku hrnek objímá Neposlouchej slova, hrnek skrývá jak soused se na tebe dívá Návštěvě hrnek hostitele odkrývá Lásku skrývá, všechny líbá, i ústa oškliváJen člověk si vybírá První láskou, tou, která nebolí, hrnčíř jak Bůh hostii vkládá To modrý hrnek skrýváRád nás má Vzpomínám na dětství, na malovanej hrnek, první líbal ústa má Líbala ho matka, i otec z něj pil, kamarád taky žízeň má Z hlíny jsme vstali, hlína nás líbá Polibek je štěstí, dotkne se a vzletí, ruka hrnek objímá Nezištné štěstí, kapka na rtu, ústa jsou přece nevinná Smůla je v tom, že člověk mozek má Kámen v lomu různé barvy, tíhu máTak člověk vypadá Žízeň v očích, v duši snění, teplo lásky vyhledává To modrý hrnek skrýváRád nás má Slyš, hrnek zpívá, v rukou křehký jak krása neviná Z hlíny tělo, z hlíny ústa, duši člověk do něj nalejvá Každému jeho hudba zaznívá Lidská žízeň, podivné skutky, přemety s náma dělá Jen hrnek ji utiší, stárnutím neděsí, jen líbání žádá Prohlédni si hrnek a uvidíš, co toho v sobě má Lásku skrývá, všechny líbá, i ústa ošklivá Jen člověk si vybírá První láskou, tou kterou nebolí, hrnčíř jak Bůh hostii vkládá To modrý hrnek skrýváRád nás má HLUBOKO TAM VE VĚDOMÍ (S11 A3 R3)hudba Vl.Veit, 1975 Stravovány hadím tělem skutečnosti Jdou dívky na popravu dospělosti Najít svou náruč, jak pramen své břehy Protrhnout hráz a zmocnit se něhy Rozpažit ruce a ztratit se v zemi Bolestí zrna vstávat na kořeny Vdát se v nenávist, v divokost úhoru Semenem plevele zasáhnout úrodu Nespatřit svět v možnosti tvořeníNaděj pást rozbitím hrazení V různosti hledat stopu kvality Dostihnout chaos na zmatku přibitý Viděl jsem bolest obrozenou v odvahu Potkal jsem ženy, co utekly od prahu Rozkročmo na koni do mlhy jelyÚroky na daru pro sebe vzaly Koleny zdržely nebeskou klenbu Křečí a výkřikem zaslechly kletbu Smály se poslušné hladině rybníkaŽe pojme věrně vše, co se jí dotýká Zaklely těla jak pannu do stromu Roztáhly listoví slunéčku jasnému Potkaly ohen, co pro bouři rodíCo o bílé holi s praskotem chodí Kde zbořen je oltář, tam nevstane kostel Tam bodlák semenem úrodu vyplel Tam zbývá duši pustá zpovědnice Kopřiva váže domy do kytice Muž prodá dům a žena vzroste stromem Co nese ovoce smyčkou a skokem HADÍ ROKLE (S4)1971 Chytili jsme včera v noci špeha Jeho tvář je podezřele hnědá A tak jsme ho vykoupali v řece Rudá kůže navrch vyšla přece Trochu jsme mu poškrábali záda Až na kosti zjevila se pravda Prosil a volal, že všecko povíAle jen v soukromí šerifovi Říkal, že vyslán byl z Hadí rokleŠerif mlčel, však tvářil se vztekle Má tam s nima zatracenou práci Kdo tam zajde už se zpět nevrací Loni v ten směr šestnáct mužů vyslal Za týden krátký vzkaz domů dostal Že se zpátky domů nikdy nevrátíLeda s tlupou a město vyvrátí Copak je zlákalo zůstat v rokli Rudochu, pověz nám, muži řekli Indián pravil Nejsou tam ženskýJen fabrika na výrobu whisky Zamyšlen jest šerif, strážce práva Vykřik Mí zlatí, konec je s nima Právě jsem vymyslel ďábelský plán Do týdne Hadí rokli rozmetám Ráno, když slunce vzhlédlo z oblohy Svitlo kouzelný Fanny na nohy A ty nohy ji svižně nesly Daleko k obzoru, k Hadí rokli Za týden byla Fanny u cíle Vešla do rokle skvěle, spanile V továrně na whisky začla stávka Roklí se rozneslo Přišla kráska Vůdce rokle tušil nebezpečíPomátl ho ale půvab dívčí Přibouch za ní dveře, chlípně hleděl Pomyslel na rozkoš, proto zemřel Probod ho zezadu jeho sluha Z očí mu při tom kapala něha Přistoupil k Fanny, za ruku ji vzal Vtom se už zástup skrze stěny hnal V rokli se strhla náramná mela Zem srubu pokryla mrtvá těla Vražednou bitku o krásnou Fanny Přežil jen tlustý bandita Denny Fanny se na něj nivě usmála Pomalu sukni vyhrnovala Zablesknul výstřel, Denny se složil Pod maskou Fanny se šerif zjevil HALELUJÁ, TRAMVAJE (S9 A2 A5 R1 L6 L14 R3 R4)hudba Vl.

Veit, 1967 Slyšel jsem skvělou věc o San Franciscu Bydlej tam lidi, který chtěj žít Něco z toho cítím, když držím holku za ruku Jak oni, co se za městem milují Dávají si květiny na potkáníA to je fajn Kytka v hlavě drží jenom tomu Kdo dlouhý vlasy má Nejvíc slunce na svý hlavě máKdo proto vlasy nestříhá Slyšte ten zázrak, že žijí hodní lidéJistě vědí, jak krásné je mít rád San Francisco, Ginsberg a pak psychická muzika A teď Hippies, co uměj kytku dát V domově za městem pěstují zeleninu a kytky A to je fajn Kolikrát si říkám, jak si pořád ubližujem Jak naše starosti zbytečný jsou Nejradši bych odtáh do sladkýho San Francisca Tam mí trable se mnou neodejdou Dělat písničky pro lidi, který poslouchaj To je fajn HLADOVÁ ZEĎ (S4)hudba Vl.

Veit, 2007 Déšť který živí a zalévá život Koloběh vody na zářivém světěJasný jak svatost má jen v sobě původ Na sílu nevěří, hrá si jak kotěČlověka přehlíží, nic o něm nevíPohoří potokem do moře plaví Déšť, který živí a zapadá v trávěO kterém dozvíš se jenom když chybíOvzduším padá ti pod nohy právěVstupuje do řeky, loví si rybyČlověka přehlíží, nic o něm nevíPohoří potokem do moře plaví Déšť, který živí a probouzí smutek Probouzí tušení, které mě lekáStrnulé pohyby dřevěných loutek Já myslím na život, on myslí řekaČlověka přehlíží, nic o něm nevíPohoří potokem do moře plaví Déšť, který živí a bujení spouštíNestojí o výšky, přikrývá zemíVrací se do lesů, nepadá v poušti Nechápu obraz, vidím jen rámyČlověka přehlíží, nic o něm nevíPohoří potokem do moře plaví Déšť který živí až vysvitne slunce Vzpomínáš nejasně na pocit strachu Duší to proběhlo slepě a krátce Déšť slunci ustoupil propad se v tichuČlověka přehlíží, nic o něm nevíPohoří potokem do moře plaví DÍVKA (S8)hudba Vl.

Veit, 1976 V davu lhostejných kráčíš opuštěna S potřebou žít a s krajícem chudoby Slyšíš na něžnost a na jméno žena Potkáváš blázny a divné osoby Mladá a bezbranná s jistotou v prázdnu Zvednutá touhou a stržená ke dnu Sex jako přítel ti posílá květiny Pokaždé v náručí jiného muže Hvězdnatý orloj a nebeské hodiny Mlčení, závrať a zrosená kůže V liteře pohlaví čitelná nejasnost Rozlehlé pastviny, víno a proradnost Veselí přátelé z přístavu domova Vplouvají do noci brousit si ostruhy Láká je výběh a neděsí obava Sedmnáct let zná jen koníčky odvahy Umlkla modlitba k domovské péči Rány jen samota pokoje léčí Samota pokoje a okno přízemníŽivot jde po svahu, dolů se smeká Přijď ke mně, zvednu se, uslyším klepáníMůj pramen dívky už do ženy vtéká Budu se radovat, k smrti tak blízko jeČistá jak sníh a ten brzy roztaje Kolik je potřeba předmětů k žitíPeřina, koberec, okno a židle Na stěně vzpomínky uschlého listíKamínek, růženec, šištička z jedle A potom oči, co v duši se topíV žaludku hlad a po lásce stopy Lidi už v řadě jdou, tupí a sedřeníSevřeni pravítkem, není už místo My se tam nevejdem, budem vyhoštěni Lidstvo je mazlavé, lepkavé těsto Nad ránem viděná perlička dívky Mramor a stín a nehybné křivky Černá a bílá žádný příběh neskrýváV zlomených tónech je písnička žití Zlomené barvy, zlomená šediváSvětlo, co kruhem si sílu svou krátí Ulice, myšlenka, zrcátko, úsměv Mlčení, prázdno, touha a výjev DNES DRUHOU PÍSNIČKU… Veit, 1974 Dnes druhou písničku pro tebe zpívám Abys nevěřila slovům, co říkám Neručím za sebe, mám hlavu v nebi Co zejtra provedu, nikdo z nás neví Povídám Láska a sleduji v srdíčku Jestlipak Pánbů snad napoví písničku Chtěl bych tě milovat, chtěl bych tě líbat Jenom pro písničku, co by šla zpívat Prodal jsem život do větrnejch sděleníProdal jsem dotyk za vzdálené setkání Setkání v písničce, věčné a neměnnéVždy jinak zpívané, vždy jinak chápané Nikdy tě nezradím v touze a písni Najdeš svou podobu v propadlé žízni Poznáš se v portrétu vlny, co přelila Palubu dneška a pak se ztratila DOMOVINA (S8)hudba Vl.

tak jako oni A když tu vidím, že mezi nimi se proplétá kamarád spolužák, pošťák Rudolf přišel ke mně a podal mi psaní otevírám dopis a začínal tak pěkně: drahý můj!

A když v tom, a nevím jestli to byl osud nebo deus ex machina odkudsi přilétla kulka vzala mi dopis i s ukazováčkem Smutně se dívám směrem, kterým ono tré odlétlo a tu vidím, že směrem pravoúhlým ke směru dráhy střely pryč se mezi poryvy větru plíží přískoky kamarád, spolužák, pošťák Rudolf Ještě za ním volám: mám naději, že uslyšíš mé tiché volání cosi visí na zdi bílé, nic jí nebrání Rudo, nechtěj mi lásku brát!

Search for Zbojnik sex:

Zbojnik sex-83Zbojnik sex-1Zbojnik sex-77Zbojnik sex-74

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

One thought on “Zbojnik sex”

  1. Budapest, Anne Carson 9781871173987 1871173981 Under a Hostile Sky, Margaret Nash 9780879470043 0879470046 Select Fire Uzi Modification Manual, Desert 9780435293024 0435293028 Smile Please, Vol 1 - Teacher's Book, G.